FotoateLyer

…aneb proč se vyplatí (ne)číst pravidla soutěží.

Dnes jsem se zúčastnil 2. brněnského fotomaratonu. Ráno jsem si vyzvedl startovní číslo a pravidla soutěže a vyrazil fotit. Soutěžní témata byla: Listy, radost, hrana, zákoutí, pauza.

Listy (podle hodnotitele velmi dobré)

Šel jsem z Nových sadů na Kopečnou a přes Husovu do Denisových sadů. Jak jsem cestou potkával různé náměty, zkoušel jsem záběry na tato témata. Nenapadalo mě nic jen k radosti a pauze. Pak jsem si uvědomil, že zajímavé zákoutí mám vlastně i doma na dvorku a na zahradě a vydal se přes Pellicovu domů.

Radost (podle hodnotitele nic moc, v tom se shodneme; jedna porotkyně vtipně dodala, že radost to není, ta nastává, až prádlo vyžehlí)

Zkrátím to. Doma jsem se podíval do pravidel a zjistil, že témata musí být nafocena v pořadí, jak jsou napsána za sebou. Hm, pravidla se vyplatí číst. Navíc jsem na úvod zapomněl vyfotit své startovní číslo, ale to by snad nebyl problém. Takže jsem si fotky na památku zkopíroval do počítače a smazal z karty. Stejně za moc nestály a upřímně mi vlastně připadaly dost marné. Doma jsem po obědě a po zaplašení myšlenek, že se na celý maraton vykašlu, během necelé půlhodiny nafotil všech pět témat a pomalu se vydal zpátky odevzdat fotky.

Hrana (hodnoceno jako výborné, nebudu se hádat)

Co z toho plyne?

1. Pravidla se musí číst důkladně. Na druhou stranu v omezeném čase někdy můžou vzniknout jinak nečekané myšlenky.

2. V krizi vznikají podnětné myšlenky a inspirace.

3. Pravidlo č. 2 není nic platné, pokud se focení odflákne.

4. Někdy umím udělat slušnou fotku i v krátkém čase (ověřeno kritikou odborníka, jednoho z porotců).

Fotky mohly být lepší, ale vím o tom a příště se budu víc snažit. Slibuju. Zatím to bylo jen otestování sil a příště se do toho vrhnu naplno. Fotky nejsou vůbec nijak zpracované ani upravené, tak jak požadovala pravidla.

Zákoutí (blýskat jsem do toho neměl, souhlasím)

Pauza (hodnotitel zařadil mezi průměrné a politoval kočku za nemocné oči)